Den dětí

Když k nám přijde první červen,
to dětičky mívají svůj den.
Já však děti ještě nemám,
a tak nějakou dívku hledám.

Která by ho porodila,
občas také nakrmila.
Výchovu bych zvládnul s ní,
není lehká je to spousta dní.

Když se dítě narodí,
zatím ještě nechodí.
Musí se jen nositi,
u maminky v síti.

Síťka čili seslička,
pro toho synečka.
Synečka či dcerušku,
to se pozná na oušku.

Pokud bude ouško modré,
jistě to chlapeče bude.
Pokud ale červené,
bude děvče šikovné.

A až děcko větší bude,
na procházky chodit bude.
Zprvu ještě v kočárku,
ne zas ale na dálku.

Pokud bude velké horko,
nepomůže ani tílko.
Bude muset zůstat doma,
tam je v pořádku klima.

Za to když však zima bude,
na procházky se chodit nebude.
Možná jenom na krátky,
za tima našima vrátky.

Až už bude velký chlapec,
nebo také velká dcerka.
Bude hrdý jejich otec,
možná také učitelka.

Ve škole je spousta dětí,
něco kolem třiceti.
Mají paní učitelku,
ta je učí násobilku.

Mají také učitele,
jim je ale u zadele.
Žvaní nějaký vzorečky,
prý chemický prvečky.

Frantu to však nezajímá,
za to Anča kozy má.
Franta po ni pokukuje,
nenápadně ji provokuje.

O přestávce rvačka,
kluk a spolužačka.
Přiběhně však učitel,
vůbec prý je neviděl.

Frantík to však nemyslel,
že by Anču zbíti chtěl.
Líbí se mu její penál,
pak jí ho zas dal.