Mé duše deník protivná je kniha.
Proč, kdo mne nutí denně do ní psát?
Na bedrách mojich leží věků tíha,
a já jsem znaven tak, že šel bych spat.
Ať v oblacích se váha soudu zdvihá,
já doved vždy být štěstí svého kat:
vše poklady svět vždy moh bráti rád
mé duše.
Zda zbude po mně jediná jen rýha?
Já do každé své símě rád vždy klad,
co tenkým paprskem se dneska míhá,
to bude zítra velký vodopád,
to bude triumf, lásky ples i sad
mé duše!
Proč, kdo mne nutí denně do ní psát?
Na bedrách mojich leží věků tíha,
a já jsem znaven tak, že šel bych spat.
Ať v oblacích se váha soudu zdvihá,
já doved vždy být štěstí svého kat:
vše poklady svět vždy moh bráti rád
mé duše.
Zda zbude po mně jediná jen rýha?
Já do každé své símě rád vždy klad,
co tenkým paprskem se dneska míhá,
to bude zítra velký vodopád,
to bude triumf, lásky ples i sad
mé duše!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva