Dialog dvou

Když se dva potkají,
ještě se neznají.
Teprve on,oslovit chce,
když rozbuší se,jeho srdce.

On : Dovolíte,slečno tady,
mám,já dobré kamarády.
Jenže by se pořád prali,
a na vojáčky,jen si hráli.

Ona : Jistě hochu,povídej,
jen se na mě podívej.
Já mám holky kamarádky,
také to jsou samé hádky.

On : Když mi dáte svojí ruku,
projdeme se v Nepomuku.
Ukážu vám poklady,
co ve městě, jsou tady.

Ona : Budu ráda zlatý hochu,
když mi lásky,dáš jen trochu.
Všeho více přece škodí,
nepozná kdo slepý chodí.

On : Pokud stojí koni kláda,
holka ho má zřemně ráda.
Když jí židka více teče,
znamená to správná péče.

Ona : Však máš pravdu,drahý můj,
při mě chlapče,pořád stůj.
Ať se dějí různé věci,
budu tě mít ráda přeci.

Tak se oni domluvili,
město spolu prochodili.
Pak požádal ji o ruku,
svatba byla,dalšího roku.