Dívam se ráno z okna
a venku mlha jen zaclání mi obzor.
Tam, na východě přeci, rodí se nový den.
A cáry bílých mraků válí se za oknem.
A přeci tuším zázrak, velikou pravdu pravd,
je neměnná, je stálá, proto nemusím se bát.
Den se přece zrodí.
Slunce po dráze své pravidelně chodí...
a venku mlha jen zaclání mi obzor.
Tam, na východě přeci, rodí se nový den.
A cáry bílých mraků válí se za oknem.
A přeci tuším zázrak, velikou pravdu pravd,
je neměnná, je stálá, proto nemusím se bát.
Den se přece zrodí.
Slunce po dráze své pravidelně chodí...
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva