DOPIS Z BRUSELU - Charles Moisse
Píšeš mi z Prahy: prší, prší bez ustání.
A tady padá stejný stesk: odpovídá mé psaní.
A je to tentýž déšť a stejná ochablost,
co bez pomlky padá na můj den a na mou noc,
do mého srdce dnes jak do propasti,
do srdce opilého steskem, teskného opilostí...
Náhle a vzácně v Praze kdybych byl,
déšť. věřím, smazal by mé pochyby
a ve stínu lampy, zas jistý tam kdesi ---
já naslouchal bych šťastným hláskům deště, bezhlesý.
PeopleSTAR (1 hodnocení)