Duhový svět fantazie

Čas chystá nám další březnový den,
čekáme na jaro, jak na vytoužený sen.
Bláznivá příroda slitování nemá,
teplem nás naladí, ráno mrazík a zima.

Ani krákání vrány jarně moc nezní,
mnozí jsme domovů, svých krajů vězni.
Další dny mlha nám před oči prostřela plínu,
sluníčko smiluj se, dost bylo splínu.

Zbav nás bacilů, neduhů, dodej vzpruhu,
vždyť umíš po bouři rozzářit duhu.
Duha své barvy z nebe, až za obzor prostírá,
zdalipak víš, kolik jich vlastně posbírá.

Její barvy i sled, šikovná věta napoví.
Červená Opice Žrala Zelený Meloun Fakírovi.
Tak se člověče trochu snaž,
já vím, dávno je přece znáš.

Pokud sám číst můžeš, či slyšíš a vnímáš,
stále své velké bohatství máš.
V dnešní době však co říká ti svět,
je často lépe nevidět a neslyšet.

A korona, i ta rychle z mysli mizí,
pokud vypneš počítač, rádio, televizi.
Jistě lépe se na chvíli tomu žije,
kdo dokáže vžít se do říše snů a fantazie.