DŮM, KTERÝ JEŠTĚ NIKDO NIKDY NEVIDĚL

Je totiž neviditelný,
ale přesto je.
Naopak velmi zřetelný,
v leže, kleče i ve stoje.

V představě tvůrce jeho,
fantazii květnaté.
Oproštěn tak od jazyka zlého,
neb nikoho nic tu nemate.

Jen tvůrčí čisté zrození,
bez komentářů publika.
Krásnějšího pocitu snad není,
když světlo věčné zabliká.

Ten dům ještě nikdo nikdy neviděl,
proto jej očekává každý.
Vždyť tvůrce může být i anděl,
jenž krásu všem přinese navždy.

Ten neviditelný dům,
vždy konkrétních nabude tvarů,
Splní přání i snům,
ochráněn tak před hrozbou zmaru.

Všem, že má se líbit,
aby na věky tu mohl stát.
Ale jak jej architekt má tříbit,
snad stokrát, tisíckrát?

Věnováno dostavbě Staroměstského náměstí v Praze, kde neuspělo v devíti soutěžích běhen 20.století již asi 600 návrhů.