Mezi nebem a zemí venku ztracený
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Sedmá elegie - Jiří Orten
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netouží...
Zimní krajina - Petra Kadlčíková
Bílá krajina v sevření mrazu tichá, spící a bez výrazu. Září pod noční oblohou v...
Tříkrálová dříve a dnes
Přes vesnice sněhem vede cesta, tři krále do lící a nosu štípe mráz. Putují přes...
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netouží...
Zimní krajina - Petra Kadlčíková
Bílá krajina v sevření mrazu tichá, spící a bez výrazu. Září pod noční oblohou v...
Tříkrálová dříve a dnes
Přes vesnice sněhem vede cesta, tři krále do lící a nosu štípe mráz. Putují přes...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva