Hra na život

Tak mě máte tady, na planetě zemi, ve hře s názvem žití
Ta hra má svý vady, zápory a klady, spřádáme ji z nití
Dostal jsem i rady jak se to hrát musí a prej není zbití
Dotknul jsem se štěstí a pak přišly pěsti no, bylo mi k zblití

Jenže ke hře nejsou noty
Ani boty pro ty, co šlapou na hroty
No já hrál vždycky z paměti
Ale pověz mi, co ty?

A pak přijdou chvíle, kdy ptáme se na cíle, ale v téhle hře cíl není
I já to znám dobře, na mý pyramidě potřeb se špička pořád mění
Je přece tolik směrů no tak se s tím peru a něco ve mně pění
Chtěl bych všechno stihnout, překážkám se vyhnout… od toho je snění

Z toho vznikaj strasti
Protože si klademe pasti
Pak zcela, nebo z části
Padáme do propasti

Jsme ze stejnýho těsta no tak proč se trestat
Z vesnice nebo z města, už měli jsme s tím přestat
Můj cíl se poznat sebe, protože pro mě cíl je cesta
A nebo to chceš skončit a zkusit si dát restart?

Ani se nenaděješ!
Když maskou tvář nezakryješ
Ve světě beznaděje
si přestanem být cizí.