Jak dítě, jež se chystá
s pohledem do světa,
mě děsí černá místa,
z nichž tryská kometa.
Čas pod klenbou se množí,
již oblak zaclání,
jak v poušti snů a hloží
vyčkávám svítání.
Chléb nekvašený s manou
pojídám bez hněvu
a s písní větrem hnanou
jdu k branám úsměvu.
s pohledem do světa,
mě děsí černá místa,
z nichž tryská kometa.
Čas pod klenbou se množí,
již oblak zaclání,
jak v poušti snů a hloží
vyčkávám svítání.
Chléb nekvašený s manou
pojídám bez hněvu
a s písní větrem hnanou
jdu k branám úsměvu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva