Ptá se své lásky.
Já, třeba kopretinu.
A proč ne růži?
Pobodala mi kůži!
Vidíš mou krev,
bolest a hněv,
nač tvé otázky?
Ach, to je mi líto,
však růže-královna květin!
A co louka, plná kopretin,
zapamatuj si to!
Já, třeba kopretinu.
A proč ne růži?
Pobodala mi kůži!
Vidíš mou krev,
bolest a hněv,
nač tvé otázky?
Ach, to je mi líto,
však růže-královna květin!
A co louka, plná kopretin,
zapamatuj si to!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dále psát
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva