Ptá se své lásky.
Já, třeba kopretinu.
A proč ne růži?
Pobodala mi kůži!
Vidíš mou krev,
bolest a hněv,
nač tvé otázky?
Ach, to je mi líto,
však růže-královna květin!
A co louka, plná kopretin,
zapamatuj si to!
Já, třeba kopretinu.
A proč ne růži?
Pobodala mi kůži!
Vidíš mou krev,
bolest a hněv,
nač tvé otázky?
Ach, to je mi líto,
však růže-královna květin!
A co louka, plná kopretin,
zapamatuj si to!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva