Z ošatky květin jsem si vzala na trhu křehkou větvičku, pučící snítku jara: Jako by nad ní plakal kdosi, svítila ještě jizvami třpytivé jitřní rosy.
A teď mám strach, že poznáš hned, že nejsem ani zdaleka jako ten krásný květ. Ach ano, jen se podívej: když ho mám zatknuv ve vlasech, vidíš to na pohled.