Kde vítr usíná,
když zrovna nefouká?
Poslední hvězdička zhasíná
a sluníčko - snad se rozkouká.
Usměje se na tento krásný svět,
každý večer s ním se loučí,
po ránu pohladí orosený květ,
probrouzdá se každičkou louží.
Vítr po nebi mráčky honí,
snad jim i někdy dobře dělá,
větrem se koruny stromů kloní,
celá Země je jím rozechvělá.
A když pak najednou utichne,
zas nastává čas klidu,
jen občas nic zničit nestihne,
ať raději po něm, není ani vidu.
Ať jen po modrém nebi
zlaté sluníčko se prochází,
vítr ať skončí kdesi v stepi
a k nám, ať se tak často nevrací.
PeopleSTAR (4 hodnocení)