Zvláštní, že člověk jen jeden,
byť na zemi je ho mnoho.
K jedinosti vždy tak sveden,
má-li tu i žít pro koho.
Zemře-li, není ničeho,
a přesto jedinců tolik.
Umístěním pro živého,
jeho úsměv, radost i vzlyk.
Každý se jednou představí,
sám sobě a v roli jiným.
Jako, originál pravý,
stavem svého žití pilným.
Zvláštní, že člověk jen jeden,
zemře-li, není nikoho.
A neví o sobě předem,
pak chvíli má něco z toho.
byť na zemi je ho mnoho.
K jedinosti vždy tak sveden,
má-li tu i žít pro koho.
Zemře-li, není ničeho,
a přesto jedinců tolik.
Umístěním pro živého,
jeho úsměv, radost i vzlyk.
Každý se jednou představí,
sám sobě a v roli jiným.
Jako, originál pravý,
stavem svého žití pilným.
Zvláštní, že člověk jen jeden,
zemře-li, není nikoho.
A neví o sobě předem,
pak chvíli má něco z toho.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva