Jednadvacátý století Pavel Bušta
Proces
Nové ráno, nová stížnost.
Universu? Sobě? Bohu?
Z toho stále vyrůstám,
a tak sypu do tvarohu
týdenní dávku ricinu
(vystačí sotva na dva dny),
abych měl dobrou výmluvu,
že už jsem zas tak otravný.
Počasí. Pokyny. Dopravní informace.
Píchačky, úpění, další štace.
Zní to jak kouzlo,
a jestli je
rezignace černá magie,
tak je dnes každý druhý prokletý.
Na rohlík mažu suchou žemli
(to abych nasral estéty).
Do kafe z prášku dva tři prášky,
jinak to nejde. Z téhle frašky
jsem dříve prchal s hrdostí.
A bilancuji tvrdě dál!
Minulý měsíc za moc nestál,
tím, že jsem ho nepromrdal,
jsem ho vlastně promrdal.
Víc sebelítosti už jsem v kuchyni nenašel.
Zvedám se, navenek odevzdaně.
Co ještě? Alkohol!
Vyžahnu balení sirupu na kašel.
-finito-
© Poslední snídaně páně
PeopleSTAR (0 hodnocení)