Otevřel oči a uzřel vše,
co jen tak uzřít mohl.
Složitě i jednoduše,
vzpomínkou si pomohl.
A v té směsi, hledal cosi,
jiskru vlastního jasu.
Pak, i ozval se mu kdosi,
podoben snovému hlasu.
Prohlédl tou mlhou svou,
a jasné spatřil obrysy.
Tvarů, jež k milosti jej zvou,
povahou očisty ryzí.
Opona pak opět spadla,
do husté mlhy tajemství.
O jas prozření okradla,
o dar, mocného hájemství.
co jen tak uzřít mohl.
Složitě i jednoduše,
vzpomínkou si pomohl.
A v té směsi, hledal cosi,
jiskru vlastního jasu.
Pak, i ozval se mu kdosi,
podoben snovému hlasu.
Prohlédl tou mlhou svou,
a jasné spatřil obrysy.
Tvarů, jež k milosti jej zvou,
povahou očisty ryzí.
Opona pak opět spadla,
do husté mlhy tajemství.
O jas prozření okradla,
o dar, mocného hájemství.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ze snu
Pohled něhy, tvůj bezbřehý. A bezelstný, žádné ostny. Netřeba slov, jsme tu ost...
Podivný strach
Ze všeho i z ničeho, zdánlivá ta předtucha. Ne však nitra chorého, jen tísněného...
Pro koho?
Já píši verše k potřebě, pro básnivou svou představu. Nejsou zradou v tomto práv...
Pohled něhy, tvůj bezbřehý. A bezelstný, žádné ostny. Netřeba slov, jsme tu ost...
Podivný strach
Ze všeho i z ničeho, zdánlivá ta předtucha. Ne však nitra chorého, jen tísněného...
Pro koho?
Já píši verše k potřebě, pro básnivou svou představu. Nejsou zradou v tomto práv...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva