Když tichá noc se na zem sklání
a první hvězda vychází,
tu z jasnošera sestupují
v mou duši zašlé obrazy.
Jak mlhy jdou, když luhem táhnou,
ti hosté tiší, bezděční,
ten na hlavě má gloriolu
a jiný věnec smuteční.
A na jich vážné tváře line
hvězd dalekých se sněžný jas -
Vy dávno zašlé upomínky,
co vracíte se ke mně zas?
I cítím, jak se zrak mi kalí.
Teď mizí v blankyt daleký -
a jest mi, jak by lépe bylo
už s nimi tam být na věky.
a první hvězda vychází,
tu z jasnošera sestupují
v mou duši zašlé obrazy.
Jak mlhy jdou, když luhem táhnou,
ti hosté tiší, bezděční,
ten na hlavě má gloriolu
a jiný věnec smuteční.
A na jich vážné tváře line
hvězd dalekých se sněžný jas -
Vy dávno zašlé upomínky,
co vracíte se ke mně zas?
I cítím, jak se zrak mi kalí.
Teď mizí v blankyt daleký -
a jest mi, jak by lépe bylo
už s nimi tam být na věky.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Života bído, přec tě mám rád Fráňa Šrámek
Pohádka Jako dítě… Pohádkou ty jsi a já jsem dítě. Jezírka pláčou, v snách měsí...
Hrníček k obědu
Dnes jsem měl k obědu hrníček od medu. Zítra bude posvícení - nad podšálek totiž...
Života bído, přec tě mám rád Fráňa Šrámek
Bylo snad pozdě Já přece vešel. Bylo snad pozdě, bylo snad pozdě, ale já vešel....
Pohádka Jako dítě… Pohádkou ty jsi a já jsem dítě. Jezírka pláčou, v snách měsí...
Hrníček k obědu
Dnes jsem měl k obědu hrníček od medu. Zítra bude posvícení - nad podšálek totiž...
Života bído, přec tě mám rád Fráňa Šrámek
Bylo snad pozdě Já přece vešel. Bylo snad pozdě, bylo snad pozdě, ale já vešel....
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva