Když tichá noc se na zem sklání
a první hvězda vychází,
tu z jasnošera sestupují
v mou duši zašlé obrazy.
Jak mlhy jdou, když luhem táhnou,
ti hosté tiší, bezděční,
ten na hlavě má gloriolu
a jiný věnec smuteční.
A na jich vážné tváře line
hvězd dalekých se sněžný jas -
Vy dávno zašlé upomínky,
co vracíte se ke mně zas?
I cítím, jak se zrak mi kalí.
Teď mizí v blankyt daleký -
a jest mi, jak by lépe bylo
už s nimi tam být na věky.
a první hvězda vychází,
tu z jasnošera sestupují
v mou duši zašlé obrazy.
Jak mlhy jdou, když luhem táhnou,
ti hosté tiší, bezděční,
ten na hlavě má gloriolu
a jiný věnec smuteční.
A na jich vážné tváře line
hvězd dalekých se sněžný jas -
Vy dávno zašlé upomínky,
co vracíte se ke mně zas?
I cítím, jak se zrak mi kalí.
Teď mizí v blankyt daleký -
a jest mi, jak by lépe bylo
už s nimi tam být na věky.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Nebezpečný kopec
Na kopečku v Africe mají plno munice, stačí škrtnout sirku a letíš za chvilku....
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 58
Kéž nemusel bych kázat kéž nebylo by kéž a byla jenom růže a vůbec nikdy lež...
Gravitace
Sakra práce, gravitace, bouli na čele mám, led na ni přikládám.
Na kopečku v Africe mají plno munice, stačí škrtnout sirku a letíš za chvilku....
Jan Skácel OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA 58
Kéž nemusel bych kázat kéž nebylo by kéž a byla jenom růže a vůbec nikdy lež...
Gravitace
Sakra práce, gravitace, bouli na čele mám, led na ni přikládám.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva