Janu Veselému
V své lůno přijmi nás, ó Matko země,
až zhasne to, co v nás se zove žití,
jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí.
Tys dala vše, a vše se k tobě vrací;
květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije
a list na ňadrech tvých pokojně hnije.
My nevíme, zda víc jsme, nebo méně,
však ty jak máť si vlídně vedeš s nimi
a měkce pokrýváš je sněhem zimy.
Z nich jarem necháš nové klíčit sémě -
Ó Matko! - jen jak je, v té žití práci
nech být nás, mřít, - nech čekat spokojeně.
V své lůno přijmi nás, ó Matko země,
až zhasne to, co v nás se zove žití,
jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí.
Tys dala vše, a vše se k tobě vrací;
květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije
a list na ňadrech tvých pokojně hnije.
My nevíme, zda víc jsme, nebo méně,
však ty jak máť si vlídně vedeš s nimi
a měkce pokrýváš je sněhem zimy.
Z nich jarem necháš nové klíčit sémě -
Ó Matko! - jen jak je, v té žití práci
nech být nás, mřít, - nech čekat spokojeně.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tulení zvečera
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Infanta Marina Její terasou byl písek a palmy a stmívání. Z pohybů zápěstím si...
Mnoho dam
Dam, dam, dam, máš mnoho dam. Kobliha, vdolek, máš mnoho holek.
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Infanta Marina Její terasou byl písek a palmy a stmívání. Z pohybů zápěstím si...
Mnoho dam
Dam, dam, dam, máš mnoho dam. Kobliha, vdolek, máš mnoho holek.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva