Vstříc osudu kráčíme nocí, dnem,
a zdráháme se jít, však jdem a jdem.
On čeká pokojně na místě svém.
Jdem cestou trnitou a jdeme květem luk,
jásáme rozkoší a tonem v moři muk.
On čeká pokojně a napíná svůj luk.
On není zákeřník, on volá na nás v dál
a jeho vážný zrak se nikdy neusmál,
když od tětivy šíp se do srdce nám vklál.
Pak chladným štítem svým pokryje tváře nám
a hroby zarůsti dá polním květinám
a přeje si, jak my by už byl mrtev sám.
a zdráháme se jít, však jdem a jdem.
On čeká pokojně na místě svém.
Jdem cestou trnitou a jdeme květem luk,
jásáme rozkoší a tonem v moři muk.
On čeká pokojně a napíná svůj luk.
On není zákeřník, on volá na nás v dál
a jeho vážný zrak se nikdy neusmál,
když od tětivy šíp se do srdce nám vklál.
Pak chladným štítem svým pokryje tváře nám
a hroby zarůsti dá polním květinám
a přeje si, jak my by už byl mrtev sám.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Sněhulák Musí mít hlavu plnou zimy, kdo má patřit na mráz a na větve borovic zk...
Tulení zvečera
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Infanta Marina Její terasou byl písek a palmy a stmívání. Z pohybů zápěstím si...
Sněhulák Musí mít hlavu plnou zimy, kdo má patřit na mráz a na větve borovic zk...
Tulení zvečera
Kdo se tulí zvečera, nemá nikdy housera.
Učenec jediné svíce Wallace Stevens
Infanta Marina Její terasou byl písek a palmy a stmívání. Z pohybů zápěstím si...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva