Josef Václav Sládek Sněženka
Na lesní mýti u závěje sněžné,
kam ještě buk své holé větve chýlí,
z žlutého mechu rosteš, kvítku bílý,
s korunkou perlí na hlavince něžné.
Tvůj každý lístek ve větru se chvěje,
jenž huče, táhne z hlubokostí hvozdů; -
ty nedbáš ho - ty nasloucháš jen drozdu,
jak blízko tebe první trylek pěje.
Tak ztracena tu dlíš ve svoje snění
o slunci, pohodě a jaru zlatém,
jež celou zem pokryje květným šatem
- a tebe zvadlou skryje pod zelení.
Však máš svůj den! - a zapomínáš sebe;
být jiným poslem jara tobě stačí. -
Tak čekáš těch, kdo k životu se tlačí,
a hledíc v zem - nad nimi tušíš nebe.
PeopleSTAR (0 hodnocení)