Existuje vůbec něco,
co jsem nikdy nepoznala?
Mám děkovat - ale za co?
Jen svůj pád bych nepřiznala.
Láska má k nenávisti blízko,
radost najednou vystřídá smutek,
kdo to nepoznal, má velké štístko,
ten vlastní snad i kouzelný proutek.
Co se nejdřív upřímností zdá,
najednou změní tvář a je tu faleš.
Člověk se potom jenom marně ptá
a já vím, že nedůvěřivým nakonec se staneš.
Důvěra kamsi do propasti mizí,
je zbytečné ji někdy hledat,
pak často procházíme krizí,
kdo pomůže nám ode dna se zvedat?
Všechno prošlo tím mým životem,
teď si vážím každé hezké chvilky,
člověk nebude nikdy jenom robotem,
nikdy ale určitě, nepřestanem býti snílky.
co jsem nikdy nepoznala?
Mám děkovat - ale za co?
Jen svůj pád bych nepřiznala.
Láska má k nenávisti blízko,
radost najednou vystřídá smutek,
kdo to nepoznal, má velké štístko,
ten vlastní snad i kouzelný proutek.
Co se nejdřív upřímností zdá,
najednou změní tvář a je tu faleš.
Člověk se potom jenom marně ptá
a já vím, že nedůvěřivým nakonec se staneš.
Důvěra kamsi do propasti mizí,
je zbytečné ji někdy hledat,
pak často procházíme krizí,
kdo pomůže nám ode dna se zvedat?
Všechno prošlo tím mým životem,
teď si vážím každé hezké chvilky,
člověk nebude nikdy jenom robotem,
nikdy ale určitě, nepřestanem býti snílky.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva