Ta dálka orosených jasů
kráčí zas tělem mým,
jak dítě patříc do úžasu
pohledem vzdáleným.
Čí pramen zalkal ve mně trýzní,
že padám v sebe tich?
Jdu k nebi s věčně krutou žízní -
nebo zas v nový hřích?
kráčí zas tělem mým,
jak dítě patříc do úžasu
pohledem vzdáleným.
Čí pramen zalkal ve mně trýzní,
že padám v sebe tich?
Jdu k nebi s věčně krutou žízní -
nebo zas v nový hřích?
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva