KAM SPĚCHÁŠ LÉTO?

Ale vždyť víš, človíčku,
na námluvy se zimou.
I ten souboj mnohaletý,
s prohrami a pak vzpurnými vzlety.

Na čas zhasnout svíčku,
i tobě ublížit rýmou.
Život není jen výsluní,
také hromy tu v něm duní.

Jako ty musíš vždy ulehnout,
k načerpání nových sil,
tak i já uléhám k spánku,
a vyklízím každý kout.

V sevření sluneční zimy,
přece nemohu se hnout.
Ale abys i ty človíčku žil,
pak uzdravím tě z rýmy.

Posílám ti mírných vánků,
sluneční teplo, déšť a blesk.
Také účinky poryvných větrů,
kdy máš i někdy na kahánku.

Zima přidává sníh a mráz,
abys po létu měl stesk.
A jiné sny měl ve svém spánku,
vzpomínkou v hřejivém svetru.

Kam tak spěcháš milé léto?,
na podzimní souboj se zimou.
Abych ublížit ti mohlo rýmou,
tak žezlo předat královně této.

Nebuď smuten v duši své,
vždyť vše zde má svůj pořádek.
Každé období roční zve,
k napsání básní četných řádek.

(nepravidelný rým)