Máš city podobné vodě.
Jednou se vznášíš v oblacích
a jindy padáš ztěžklá k zemi.
To zlost, když ti zatáhne mysl
zlými kapkami slov,
ústa se ti třesou jak listy ve větru.
A když opadnou, znovu si slíbíme
jak ptáci po hřebenech střech
rozvážně životem chodit.
Jednou se vznášíš v oblacích
a jindy padáš ztěžklá k zemi.
To zlost, když ti zatáhne mysl
zlými kapkami slov,
ústa se ti třesou jak listy ve větru.
A když opadnou, znovu si slíbíme
jak ptáci po hřebenech střech
rozvážně životem chodit.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
BRNĚNSKÁ ELEGIE - Ivan Blatný
Sbohem, déšť neustal, na Vídeňce mé lásky plech štítů řinčí dál, déšť stírá sta...
MILUJ ... - Vladimír Holan
Nerovnost země a tedy i nerovnost lidí jen na kolenou ucítíš. Miluj však obě a v...
BÍLÁ NOC - Josef Hora
Kam plynou oči mé, má milá? Čí to zář nehty mé postříbřila? Když plamen krev h...
Sbohem, déšť neustal, na Vídeňce mé lásky plech štítů řinčí dál, déšť stírá sta...
MILUJ ... - Vladimír Holan
Nerovnost země a tedy i nerovnost lidí jen na kolenou ucítíš. Miluj však obě a v...
BÍLÁ NOC - Josef Hora
Kam plynou oči mé, má milá? Čí to zář nehty mé postříbřila? Když plamen krev h...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva