Karel Hynek Mácha - V SVĚT JSEM VSTOUPIL

V SVĚT JSEM VSTOUPIL
V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
moji vzejdou zlatý jako máj;
jaký mladosti mně slibovali snové,
takový že najdu v světě ráj.

Než ach brzo, příliš brzo přešli,
……………
……………
tmavošedá v lůno jala noc.

V světlo Lůny kvítko zdvíhá vnadnou
radostně zdá se že hlavu svou;
sehnu se, ach, a co slzou chladnou,
rosou noční skropí ruku mou. - -
Zkvětlá růže v kraje své mě víže
čárnou nocí, touhy proletá
cit mé srdce; - přistoupil však blíže,
spatřím, ach, že z hrobu vykvětá.
Lílie, jejíž jsem za svítání
obdivoval sněhobílou zář,
v noc korunu stříbrobledou sklání
k vlhké zemi, i uvadlou tvář.
Hledám lidi, mém jak ve snu žili; -
bez srdce však larvy najdu jen; -
snové moji, běda! - snové - byli,
jestoty je všecky zničil den.
V širý svět po ráji touhou mroucí
rámě moje rozestíral jsem -
po ráji, - a na prsa horoucí
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.