Při východu mi sedlo na polštář Slunce, ten ranní žhář.
Zapálí den na mé dlani a upevní mé odhodlání překulit ego do dne, k životu, k chvíli plodné.
Do ranní pěny voní káva, s černým aroma se lépe vstává.
Než bůh Re vkráčí do západu, vzplane den v novém prstokladu...
Zapálí den na mé dlani a upevní mé odhodlání překulit ego do dne, k životu, k chvíli plodné.
Do ranní pěny voní káva, s černým aroma se lépe vstává.
Než bůh Re vkráčí do západu, vzplane den v novém prstokladu...
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva