Mezi hroby tiše se procházím,
listí padá, ale já jej nevnímám.
Klid a odpuštění tady nacházím,
ale smutek, nikdy tady nemívám.
Je nepochopitelné, co mě sem žene,
cítím se tady v naprostém bezpečí,
nade mnou čisté nebe se klene
a kdo to poznal, rád to dosvědčí.
Myšlenky hlavou se honí,
tak rychle za sebou jdou,
jen hřbitovní kvítí voní,
až s tmou, vzpomínky odejdou.
Vracím se, už se stmívá,
jdu cestou, co důvěrně znám,
že je tam smutno, jsou tvrzení lživá,
vždyť tam člověk, nikdy není sám.
PeopleSTAR (7 hodnocení)