Kdo, koho může pochopit,
já tebe, nebo snad ty mě?
Vždyť není dáno uchopit,
ani světlo, duše temné.
Každý sám sobě hádankou,
napříč celým svým životem.
Výběrů a vkladů bankou,
svoboden, spoutaný plotem.
I v druhém hledáme sebe,
tak nahlížíme v jeho tvář.
Vidíme však jiné nebe,
v něm pak cizí světla zář.
To tajemství nám dává žít,
podle sebe, soudím tebe.
V protikladu, se i množit,
životu tak ku potřebě.
já tebe, nebo snad ty mě?
Vždyť není dáno uchopit,
ani světlo, duše temné.
Každý sám sobě hádankou,
napříč celým svým životem.
Výběrů a vkladů bankou,
svoboden, spoutaný plotem.
I v druhém hledáme sebe,
tak nahlížíme v jeho tvář.
Vidíme však jiné nebe,
v něm pak cizí světla zář.
To tajemství nám dává žít,
podle sebe, soudím tebe.
V protikladu, se i množit,
životu tak ku potřebě.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Někdo
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
Kráčí po schodech, a již u dveří. Co mi tak svěří, až, se tají dech. Stále však...
Zubatá
Sladkost, v kyselost, kazí zuby. Kyselost, v hořkost, cení zuby. Hořkost, v sl...
Kam patříš?
Do kterého vzorníku, ustájené ohrádky? Kde roníš slzy vzlyků, pro život stavem v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva