Slovo čisté, spíš sněhová vločka, pírko anděla
a přece hoře.,
když láskou zadýchané se jenom mihne kolem tebe,
aby jinde do dna doznělo, silně a ještě trpčeji,
když ozvěnou se vrací údolím, kde včera klamala
vlastní stín a tvým srdcem lhaly modré zvonky příchod
třikrát vytoužené radosti.
a přece hoře.,
když láskou zadýchané se jenom mihne kolem tebe,
aby jinde do dna doznělo, silně a ještě trpčeji,
když ozvěnou se vrací údolím, kde včera klamala
vlastní stín a tvým srdcem lhaly modré zvonky příchod
třikrát vytoužené radosti.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva