Když jsem byl tenkrát malý

Když jsem tenkrát malý byl,
s dědečkem do krámu jsem chodil.
A že jsem také hodně zlobil,
vždy by v krámě lízátko koupil.

Lízátko či čokoládu,
tu jsem mohl míti k obědu.
Jenom že mě nutili,
nechat si ji na později.

Když jsme z krámu šli,
ještě jsem Sedlec obešli.
Někdy jsme šli k rybníku,
někdy nahoru k lesíku.

Kolotoč a prolézačky,
nebo také houpačky.
Byly na tom kopečku,
u Sutického lesíčku.

Když byla oběda doba,
musel jsem býti doma.
Maminka mi oběd dala,
trápení však se mnou měla.

A já jsem moc nechtěl jísti,
za to ale pohádku čísti.
Jídlo bylo studený,
a já jsem byl hubený.

Odbyla druhá hodiny,
to už zněla syréna.
Já jsem seděl na zastávce,
a čekal až táta půjde z práce.

A když už táta šel,
já jsem k němu běžel.
Měl jsem radost velkou,
že budu zase s taťkou.

Tatínek si oběd dal,
pak si četl noviny.
Na zahradě pak dělal,
já jsem dělal kraviny.

Někdy jsem i pomáhal,
také hlínu kátroval.
Moc mě k tomu nechtěl pustit,
mohl bych třeba zranit.

Přišla doba ,domů jíti,
a hned ruce si umýti.
K večeři jsem si k tátovi sedl,
vaječnici s ním jsem jedl.

Potom jsem se šel umýt,
také zuby vyčistit.
A pak mi četl pohádku,
většinou pár řádků.

Někdy jsem na telku koukal,
jindy jsem u telky usínal.
Taťka mě do postele dal,
a já zas do rána spal.