Krása duše

Pravé přátele poznáš
jen v dobách temna.
s nimi všechno to špatné zdoláš
a budeš zase ta křehce jemná.

„dušičko, opatruj tu svoji krásu,
jež byla ti dána ze zeleného vřesu.
nejsi jen sladká, bezbranná.
ty jsi lásce odedávna oddaná.“

Kamarádi, které v srdci nosíš
nechť tam navěky spočinou.
s nimi blátem a tmou bloudíš,
city v tobě nikdy nezhynou.

„dušičko, opatruj tu svoji krásu,
jež byla ti dána ze zeleného vřesu.
běž pustinou bez obav, že nenajdeš cestu zpět.
tvůj cit pro pravdu dostane tě do domu hned.“

nenech se hyzdit sobectvím a zlobou,
jež je unášena touto divnou dobou.
ty odpradávna v lidech do dobré hledáš.
ctíš láskou a úctou pokřivený svět náš.

„dušičko, opatruj tu svoji krásu.
jež byla ti dána ze zeleného vřesu.
cesta tvá vede do jiné dimenze, každý s tebou chtěl by jít.
peklo, nebe, vesmír překlenout a věčností s tebou být.“

ty vybrána jsi byla vyšší silou,
abys udělala naši zemi jinou.
zlaté časy nahrazeny nicotou
tvou přítomností nebudou.