Leží mi papír na stole,
a na něm tak stará tužka.
Kreonka, ještě z dob dětství,
ta má věrná, dobrá služka.
Jaká byla její role,
co vše psala i kreslila.
Těch záznamů a svědectví,
již starožitná přesila.
Nyní píši tuto báseň,
tužkou touto, s novou tuhou.
Pak ji přepíši v počítač,
tu mou lepší možnost druhou.
Snad až tady více zdá se,
jakoby tak vlastní poutač.
Kreonka se vrací zase,
do první role: proč a nač.
PeopleSTAR (1 hodnocení)