S city svými zvětralými,
hádali se převelice.
Dříve si líbali líce,
dnes již jen s pohledy zlými.
Jak tak poznali se více,
přibylo i střetů jejich.
Také pláče, utichl smích,
když bránili své pozice.
A krize spěla k vrcholu,
z lásky tak kdysi veliké.
Úsměvy končící vzlykem,
v lítosti, trápení, bolu.
Rozešli se, každý jinam,
snad poučeni životem.
Již i s otupeným hrotem,
hledající hlubší význam.
hádali se převelice.
Dříve si líbali líce,
dnes již jen s pohledy zlými.
Jak tak poznali se více,
přibylo i střetů jejich.
Také pláče, utichl smích,
když bránili své pozice.
A krize spěla k vrcholu,
z lásky tak kdysi veliké.
Úsměvy končící vzlykem,
v lítosti, trápení, bolu.
Rozešli se, každý jinam,
snad poučeni životem.
Již i s otupeným hrotem,
hledající hlubší význam.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Časem
Báseň, jak zdá se jasem, tak hlasem jásej, já jsem. Sražen však na zem, zrazen ...
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Báseň, jak zdá se jasem, tak hlasem jásej, já jsem. Sražen však na zem, zrazen ...
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva