Kříž

Jednou ležel jsem v prachu,
kolem uší hvízdaly mi kulky,
a to můžes mi věřit brachu,
že klepaly se mi půlky.

Vedle mně někdo klečel,
mněl stejnou uniformu jako já,
chvíly řval a chvíly brečel,
poté lál a nadával.

Pak uslyšel jsem kulku asi,
její zahvízdání,smrti hlasy,
strachem zježily se mi vlasy,
a pot mne polil ještě víc.

Prach mi vlétl do očí,
neviděl jsem vůbec nic,
pak se náhle otočím,
a strachy se klepu čím dál víc.

Pak ucítil jsem pach,
byl kovový a čpěl smrtí,
otočím se a hledám vojáka,
který ti ležel vedle mne,
otevřít oči mne neláká,
netoužím spatřit to co už tuším,
na vlastní oči.....

Slyším náhle kdesy z dály naléhavé zavolání,
to kapitán huláká,že máme vstát a jít dál,
ale to nás vůbec neláká,tam dál čeká smrt...

Jen pár hrdinů či bláznů, zvěte je jak chcete,
pomalu se zvedlo a plížilo se dál.....,

Štěkot kulometů neustával,
ale já jej už nevnímal,
to jsem snad nebyl ani já,
někdo vedle mně mluvil,
ale co říkal to fak nevim,
sledoval jsem okolí,
a najednou nějaká bolest,
snad brzy přebolí..........

Ticho,pláň,je prázdná,
jen nábojnice se tu válej,
a kolem pochoduje rázná,
skupina lidí.

Projde kolem aleje...,.
aspoň s to zdá,
je však smutná,neveselá...
místo stromů,jstou to kříže..,

Na každém vysí známky zvané,
psí.Každá představuje život jenž byl zmařen,
kvůly lidské hlouposti a touze mít víc a víc....