Krutá realita

K ženám bývá neúctou,

útěk nadějí jedinou,

muži zapomněli býti muži,

omluvu navždy Vám dluží.



Školáci kouří, soulouží a ubližují,

sami sebe tím ponižují,

děti sedí u počítačů a konzolí,

neznají své vlastní okolí.



Lidé bez domova a finančních prostředků,

já střílel bych do všech politiků,

chudoba a zvrácenost na každém rohu,

pouze držet hubu mohu.



Děti se unášejí a znásilňují,

ostatních jich nelitují,

není práce, není úcty,

takových lidí jsou tucty.


Nesnáším kapitalismus,

zlatý komunismus,

vyprávění, život, zážitky,

ke všemu jsou výčitky.


Nebojte se svobodného slova,

zas, teď a znova,

všechno jde do záhuby a temna,

ze světlých chvílí stává se tma.


Sebevraždy, vraždy, mučení,

je to zbytečné líčení,

na každém rohu býti na pozoru,

s někým hodným a dobrým na dozoru.


Závist, nepřání a pomsta,

ani nenapočítám do sta,

všichni to dobré víte,

ze svého okolí či sebe tohle znáte.



Není co si namlouvat,

můžeš ho pomlouvat,

lež, neupřímnost a podvádění,

ach to mladé dovádění.



Kašlu na to, budu svůj,

je to život můj,

nezajímá mě, že ostatní neumí žít,

já chci v klidu dožít!