Rád zajdu v letním podvečeru
na polní meze s prašných cest,
kde žitné pole v modrém šeru
již rozvoněno začlo kvést.
Kam zrno padlo, stéblo tu je
v tak svěží, čisté zeleni,
a člověk maní pozoruje
v něm svoje vlastní vtělení.
Tak roste též a musí vzhůru
klas vypnout vnitřním příkazem,
ať ztvrdla prsť v kamennou kůru.
Však uzrá-li kdy zrno v něm?
Zde odpověď už nikdo nedá
ubohý klásku, ubohý,
své veto mají mračna šedá,
ta kletá závist oblohy.
A konečně přec vyvázne-li
ten zlatý, plný, těžký klas,
proč přijde kdosi s kosou smělý
a do jeho jí švihne řas?
na polní meze s prašných cest,
kde žitné pole v modrém šeru
již rozvoněno začlo kvést.
Kam zrno padlo, stéblo tu je
v tak svěží, čisté zeleni,
a člověk maní pozoruje
v něm svoje vlastní vtělení.
Tak roste též a musí vzhůru
klas vypnout vnitřním příkazem,
ať ztvrdla prsť v kamennou kůru.
Však uzrá-li kdy zrno v něm?
Zde odpověď už nikdo nedá
ubohý klásku, ubohý,
své veto mají mračna šedá,
ta kletá závist oblohy.
A konečně přec vyvázne-li
ten zlatý, plný, těžký klas,
proč přijde kdosi s kosou smělý
a do jeho jí švihne řas?
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Struny ve větru - Josef Hora
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva