Na okraji města
stojí lampa stará,
je jen jednou ze sta
zašlá, oprýskaná.
její světlo není jasné,
v sobě mnohé ukrývá
záře lampy zvolna hasne,
pomalu již umírá.
Stála věrně, naslouchala,
cizích lidí příběhů,
strach z noci hned rozehnala,
i zrnka zlých záměrů.
Byla slavná, milovaná,
oplývala vtipem,
teď zanedbaná, zcela sama,
okousaná časem.
Mrká občas, pláče někdy,
již nikdo není okolo,
smutný obraz zašlé hvězdy,
už nejde začít nanovo.
Plamen lampy dohasíná,
tma všude vstoupila,
poryv hlíny ji zakrývá,
žádná záře nezbyla.
Kdo povzdechne si,
nad starou lampou ztemnělou ? Přec cesty naše stejné jsou...
PeopleSTAR (0 hodnocení)