V parčíku lavička stávala,
a na ní Maruška sedala.
Pokaždé ve volné chvíli,
a to hlavně v neděli.
A že ráda pletla,
někdy také četla.
Nosila buď penltičky,
a nebo svoje knížečky.
Četla také romány,
někdy také krimi.
Občas potkala pány,
s dámami svými.
Pánové šviháci byli,
ženy zas závazky nosily.
Každá žena měla rukavice,
ať byla ošklivá nebo krasavice.
A když se stmívat začalo,
slunko svítit přestalo.
Šla Maruška do lože,
ona nemá ještě muže.
Doma nemá ani svíčku,
ani jinou svítivou lampičku.
Proto chodí rovnou spáti,
aby mohla ráno vstáti.
PeopleSTAR (0 hodnocení)