LÉTÁM SI NAD MRAKY

Létám si nad mraky,
a po zemi chodím taky.
Létám si já nad mraky,
kde pouštím i svoje draky.

Napodobuji také ptáky,
a věřím na zázraky.
Létám si já nad mraky,
ale po zemi chodím taky.

Jeden, dva, tři kroky,
či jeden, dva, tři roky.
Zdi čelné nebo jejich boky,
a samé pasti s oky.

Krok vlevo, krok vpravo,
vpřed a nebo vzad.
Až to není zdrávo,
často náraz i někdy pád.

Létám si já nad mraky,
před mnohými zraky.
A stále věřím na zázraky,
že smysl to má jaký?

Volnosti nebeské,
proti pasti pozemské.
I víry, v naplnění brzké,
odpoutáním se od tíhy zemské.

Plachtím si já nad mraky,
a k zemi se spouštím taky.
Kde setkávám se s ataky,
s lidskými praky.

Někdy také se vstřícností,
jež ctnosti hostí.
S hybností i leností,
k radosti nebo k zlosti.