LÉTÁM SI NAD MRAKY

Létám si nad mraky,
a po zemi chodím taky.
Létám si já nad mraky,
kde pouštím svoje draky.

Napodobuji také ptáky,
a věřím na zázraky.
Létám si já nad mraky,
ale po zemi chodím taky.

Tu jeden, dva, tři kroky,
či jeden, dva, tři roky.
Čelné zdi i jejich boky,
kde samé pasti s oky.

Krok vlevo i krok vpravo,
vpřed a nebo vzad.
Až to již není zdrávo,
častý náraz, někdy pád.

Létám si já nad mraky,
i před mnohými zraky.
Stále věřím na zázraky,
že smysl to má jaký?

Volnosti té nebeské,
proti pasti pozemské.
I víry, v naplnění brzké,
krásy podstaty božské.

Plachtím si já nad mraky,
a k zemi spouštím taky.
Kde setkávám se s ataky,
s lidskými těmi praky.

Ale také se vstřícností,
jež si ctnosti hostí.
S hybností i leností,
k radosti, nebo k zlosti.