Oceán času u nohou jim líně leží v něm špetka štěstí trocha lásky a nepřeberné hořkosti i běd. Trpkosladce z něj chutná doušek svěží tomu kdo chtěl uvidět
V sítích prostoru jsme uvázli jak krabi z temných hlubin co požírají mršiny a sami jsou potom žráni. Teď čekají na nás rybáři co žijí život bez viny na nekonečné pláni.
Na trhu skutků každého z nás zváží znalci života a exotických věd. Einsteinovi vnuci co pravdy jeho káží spočítali vesmír a v něm tento svět.
Z nikdy nepublikované pozůstalosti mého kamaráda, který také vystupuje v povídce „Prezident, kosmonaut, Robin Hood a popelář“. Zde - Bororo - sekce povídky