Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O ní i tichý šeptal mech,
kvetoucí strom jí také zněl,
vyznání slavík růži pěl
a jevil její vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných,
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasné světů jiných,
bloudící blankytem pásků,
planulo tam, co pláč pro lásku.
večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O ní i tichý šeptal mech,
kvetoucí strom jí také zněl,
vyznání slavík růži pěl
a jevil její vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných,
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasné světů jiných,
bloudící blankytem pásků,
planulo tam, co pláč pro lásku.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dále psát
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva