Malé básně v próze Charles Baudelaire
II. Zoufání stařeny
Malá scvrklá stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě,
jemuž se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká by-
tost, tak křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez zu-
bů a bez vlasů.
I přiblížila se, hodlajíc se s ním pomazlit a ukázat mu přívětivou
tvář.
Ale zděšené dítě zle se vzpíralo laskání té dobré, sešlé ženy
a naplňovalo dům svým ječením.
Tu dobrá ta stařenka uchýlila se ve věčnou samotu a plakala
v koutku, pravíc k sobě: „Ach! pro nás, nešťastné staré samičky,
minul čas, kdy jsme se líbily i nevinným, a působíme hrůzu malým
dětem, jež chceme milovat!“
PeopleSTAR (0 hodnocení)