Malé básně v próze Charles Baudelaire

IV. Vtipkář
Byl to výbuch nového roku; chaos bláta a sněhu, jímž prolétalo tisíc
kočárků, jiskřící hračkami a bonbony, třesoucí se vášní a zoufáním,
oficielní delirium velkého města, stvořené, aby pomátlo hlavu nej-
většímu samotáři.
Uprostřed této bohapusté vřavy a toho hluku čile cupal osel, po-
háněný bičem jakéhosi nemotory.
Právě když osel zahýbal na rohu kol chodníku, krásný pán v ru-
kavičkách, lakýrkách, s hroznou kravatou a uvězněný v docela no-
vých šatech, poklonil se obřadně před poníženým zvířetem a pravil
mu, zdvíhaje klobouk: „Přeji vám šťastný a veselý nový rok!“ načež
se obrátil k jakýmsi kamarádům s výrazem samolibosti, jakoby
s prosbou, aby připojili svůj souhlas k jeho uspokojení.
Osel neviděl toho krásného vtipkáře a horlivě běžel dále, kam ho
volala jeho povinnost.
A mne, mne náhle pojal nesmírný vztek na tohoto velkolepého
hlupáka, jenž, jak se mi zdálo, soustřeďoval v sobě všechnu ducha-
plnost Francie.