XL. Zrcadlo
Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.
„Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět,
aniž byste byl zarmoucen?“
Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá:
„Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesátého všichni
lidé mají stejná práva; tedy i já mám právo dívat se do zrcadla; zda
s radostí či nelibostí – to je věcí jen mého svědomí.“
Ve jménu zdravého rozumu měl jsem nepochybně pravdu já; ale
ze stanoviska zákona on nebyl v neprávu.
Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.
„Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět,
aniž byste byl zarmoucen?“
Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá:
„Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesátého všichni
lidé mají stejná práva; tedy i já mám právo dívat se do zrcadla; zda
s radostí či nelibostí – to je věcí jen mého svědomí.“
Ve jménu zdravého rozumu měl jsem nepochybně pravdu já; ale
ze stanoviska zákona on nebyl v neprávu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Malé básně v próze Charles Baudelaire
XXXIX. Ušlechtilý oř Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná! Čas a Láska ji pozn...
Malé básně v próze Charles Baudelaire
XXXVIII. Která je ta pravá? Znal jsem jakousi Benediktu, jež plnila atmosféru id...
Malé básně v próze Charles Baudelaire
XXXVII. Dobrodiní Luny Luna, jež je rozmar sám, pohlédla oknem na tebe, když jsi...
XXXIX. Ušlechtilý oř Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná! Čas a Láska ji pozn...
Malé básně v próze Charles Baudelaire
XXXVIII. Která je ta pravá? Znal jsem jakousi Benediktu, jež plnila atmosféru id...
Malé básně v próze Charles Baudelaire
XXXVII. Dobrodiní Luny Luna, jež je rozmar sám, pohlédla oknem na tebe, když jsi...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva