XL. Zrcadlo Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla. „Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?“ Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá: „Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesátého všichni lidé mají stejná práva; tedy i já mám právo dívat se do zrcadla; zda s radostí či nelibostí – to je věcí jen mého svědomí.“ Ve jménu zdravého rozumu měl jsem nepochybně pravdu já; ale ze stanoviska zákona on nebyl v neprávu.