XLIV. Polévka a oblaka
Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným
oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na
ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém
pozorování: „Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako
oči mé krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima.“
A náhle jsem dostal silnou ránu pěstí do zad a uslyšel jsem drsný
a rozkošný hlas, hlas hysterický a jako ochraptělý kořalkou, hlas
mého milovaného drahouška, jenž pravil: „Půjdeš-li pak již jednou
sníst svou polévku, ty neřádný kramáři s oblaky?“
Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným
oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na
ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém
pozorování: „Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako
oči mé krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima.“
A náhle jsem dostal silnou ránu pěstí do zad a uslyšel jsem drsný
a rozkošný hlas, hlas hysterický a jako ochraptělý kořalkou, hlas
mého milovaného drahouška, jenž pravil: „Půjdeš-li pak již jednou
sníst svou polévku, ty neřádný kramáři s oblaky?“
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Svlékání tmy Dylan Thomas
Budeme říkat o bozích, že buší do mraků Budeme říkat o bozích, že buší do mraků...
Svlékání tmy Dylan Thomas
Kde slunce nesvítí, tam světlo třaská Kde slunce nesvítí, tam světlo třaská; kd...
Svlékání tmy Dylan Thomas
Na počátku Na počátku byla trojcípá hvězda, jediný úsměv napříč prázdnou tváří,...
Budeme říkat o bozích, že buší do mraků Budeme říkat o bozích, že buší do mraků...
Svlékání tmy Dylan Thomas
Kde slunce nesvítí, tam světlo třaská Kde slunce nesvítí, tam světlo třaská; kd...
Svlékání tmy Dylan Thomas
Na počátku Na počátku byla trojcípá hvězda, jediný úsměv napříč prázdnou tváří,...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva