MANIFEST BÁSNÍKA

Jak že vlastně básně píši? Ptám se vás jak je píši!
Je to otázka řečnická, na takovou tazatel odpověď nezíská
a s tak raději odpoví si sám.
Tak tedy – novou ideu mám, ideu o psaní básní.
Žádného vzoru nemaje, stručně a hezky zkraje -
s tím že důležité budu opakovat až do omrzení.
Ne, dnes takové nebezpečí tu pro vás není,
opakovat budu až za vhodné to uznám.

Promiňte já vás neznám, a tak nevím jak vás oslovovat.
Mne můžete oslavovat
(ach ty Freude, na tebe vždycky dojde, ale že tak brzy)!
Již nyní mne ta chlubivost mrzí.
Což teprve až seznáte že jsem kandidátem
na Nobelovu cenu! To však dnes rozvíjet nemá cenu.
(Opravte si prosím – dejte si místo „oslavovat“ „oslovovat“.
Srdečně a vděčně děkuji).

Verše budu psát nikoli řádek po řádku –
to by mne má Múza brzy volala k pořádku.
Oba jsme zastánci tvořivého nepořádku –
dáme na to téma citát z Nietzcheho?
Nebojte se ničeho!

„ONE MUST STILL HAVE CHAOS IN ONESELF TO BE ABLE TO GIVE BIRTH TO A DANCING STAR“. Friedrich Nietzsche
BÁSNÍK musí mít v sobě chaos, aby se v něm zrodila
HVĚZDA BÁSNĚ.
Velkými písmeny je moje variace na motivy tohoto filosofa a básníka.

Pojďme dál (s takovou bych si ani na slanou vodu nevydělal).

Nevydělal přesto hodlám napříště důležité opakovat
ve formě básnických refrénů - jen co se zorientuji v novém terénu
co jej právě tvořím.
Povím to lidově však upřímně:
báseň chce opakování jako prase drbání!
Mám na mysli opakování s jinými slovy a s jiným slovosledem,
a nebo identické? Obojí by bylo logické.
Zatím nevím, nějak se to vystříbří. Vím však kam mířím -
mířím k výšinám. Takovým co nebudou se líbit většinám.
Bude něco mezi tím? Ach ano, ano - začněme právě tím!

Nechceme rýmy co svádí k zvukovému ke klamu,
žákovskému ku deklamu.
Klamu a rozčarování, pokud rým dokonalý není.
A k vítězství formy na obsahem -
což je někdy chyba s velikánským dosahem:
básník je pak rýmů otrokem!

Před potokem za potokem, rýmy nejsou našimi pány!
Běž Jeníčku vem flintičku, dokaž že souhlasíš s námi!
Dokaž že ty jsi ten pán co zvládá báseň - ne ona tebe!

Dobrotivé nebe! Dej abych byl pochopen:
falše nejsem schopen - falše ni postranních úmyslů.
I tak bude v těch mých prvních básních dost nesmyslů.
Však jaká báseň by to byla kdyby nosem ryla do takové půdy,
co se z ní pak zrodí zrůdy?

Ne, mezi námi nejsou takoví básníci Nezvalové
a takové básnířky formy nové,
co odvážně se vydají v boj proti starému básní světu:
neděste se: nehlásám revoluci, ale osvětu!
A tak holky, kluci, pokuste se.
Pokuste se a vydejte se s námi do nových básnických končin!

A tím pro dnešek končím.