Máš ráda měsíc, když se dívá
stříbrnou tváří do oken,
a z temna zříš, jak zář ta tklivá
krajinu mění v plachý sen?
Tu vzpomínám si na dalekou
končinu jižní, tvrdou zem,
kde v jasných nocích s myslí měkkou
jsem jihl pod minaretem
a na všechno jsem zapomínal
pro krásné oči nocí těch:
na vzteklý svět, jenž v křečích línal,
a jeho otrávený dech.
Máš ráda měsíc, když tu mění
vše ve stříbrnou vidinu?
Tak někdy tvoje tvář v mém snění
vykouzlí jarní krajinu.
Tu zavzpomínám na břemeno
všech vzteků, smutků, bolestí,
a jsem jen ten, jenž tvoje jméno,
květ nese na ratolesti.
stříbrnou tváří do oken,
a z temna zříš, jak zář ta tklivá
krajinu mění v plachý sen?
Tu vzpomínám si na dalekou
končinu jižní, tvrdou zem,
kde v jasných nocích s myslí měkkou
jsem jihl pod minaretem
a na všechno jsem zapomínal
pro krásné oči nocí těch:
na vzteklý svět, jenž v křečích línal,
a jeho otrávený dech.
Máš ráda měsíc, když tu mění
vše ve stříbrnou vidinu?
Tak někdy tvoje tvář v mém snění
vykouzlí jarní krajinu.
Tu zavzpomínám na břemeno
všech vzteků, smutků, bolestí,
a jsem jen ten, jenž tvoje jméno,
květ nese na ratolesti.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva