Místy ticho

Do duše nevidím.
Sama sobě místy ticho závidím.
V očích se mihly stíny
minulých a nepřítomných tváří těch,
co jim zraky také beznadějí září.
Napravo od levého bolu se mi snívá,
o čem snít se nemá dokud jsem furt živá.
A co víc si můžu přát,
než že jsi se mnou aspoň chvíli.
Opakem pravdy je, že mám ještě dost síly.
Mé chladné ruce dotýkaly se tvých nahých paží.
Nechci nikdy už to zažít
Stačí chvíli v jednom místě stát
a neprojevit ztrátu.
I když to, co říkám, nemá hlavu ani patu.
Chci spát. Jsem spálená.
Kolikrát? Nechtěj to znát.
Ten příběh tolik bolívá.
Moc sil mi už nezbývá.
Zavírat oči nechci. Nemůžu.
Ač nechci vidět tvoji tvář
a slyšet tvoji chůzi.
Ještě stále cítím tvoji zář,
a srdce mi obalují splíny.
Nemůžu čekat, že ty budeš někdy jiný...