Mrcha

Temného večera, svedlas mě, lůzo,
já původně nechtěl jsem, Ty moje múzo.
Chtěl jsem Ti odolat, měl jsem však chuť,
tančilas přede mnou, já řekl si, buď jak buď.
Tělo mé okusilo Tvou tajemnou sílu,
poznal jsem v Tobě hned ztracenou vílu.
Slíbilas, že prožiju s Tebou jen chvíle rozkoše,
však po čase zjistil jsem, žes oklamala mě, jak panoše.
Psal jsem Ti básničky pod vlivem Tvým,
jak hloupě jsem naletěl, to už teď vím.
Bylas má víra, bylas mé prokletí,
čas se mi zastavil, život už neletí.
Svedlas mě chtíčem a touhou svou na scestí,
bezradně dívám se, Ty jsi mé neštěstí.
Z Tvých spárů snadno však nelze se vymanit,
šanci svou včas odejít, již nechci promarnit.
Já dívám se z okna a říkám si zas,
děkuju, stačilo, a vzal si Tě ďas.