Mrtvá milenka

Mrtvá dívka zde leží,
obličej má stále svěží.
Smutný výraz v její tváři,
krev mi v žilách běsně vaří.

Komu asi ublížila?
Jaký úkol nesplnila?
Chtěl bych o ní vědět víc,
avšak ona již neřekne nic.

Komu byla přítěží?
Proč tělo její nehybně leží?
Kdo tohle vše zavinil?
Kdo její skon způsobil?

Mnoho otázek, ale odpověď žádná,
vždyť umřela tak mladá, tak krásná.
Pleť její jako hedvábí,
i tak chladná mě přivábí.

Táhne mě k ní zvláštní moc,
kolem tichá a tajemná noc.
Běhá mi mráz po zádech,
asi cítím její dech.

Šeptá ať překročím tu bránu,
s ní prý nikdy nezestárnu,
ať do ruky chopím nůž,
a ať zachovám se jako muž.

Já poblázněn láskou k ní,
zaťal si nůž do hrudi.
Sešli jsme se za tou branou,
chvíle vášní něžně planou.

S dívkou leží v dálce muž,
ona zardousená, on v hrudi nůž.
V jejích tvářích úsměv je viděti,
i přes to kruté a bolestné úmrtí.